Kdo zaplatí účet za návrat heren do českých měst?

Koronavirová krize přináší v řadě českých měst změnu pohledu na příjmy z hazardu. V souvislosti s dopady mimořádných opatření a daňového balíčku zastupitelé hledají cesty, jak zmírnit propad příjmů. Po Chomutově přichází se změnou hazardní vyhlášky i Kladno. Nové zastupitelstvo zvrátilo dřívější zákaz heren a nahradí ho regulací. Věří, že regulační vyhláška je účinnější a nakonec provozoven na území města reálně ubude. Vyhláška však reguluje pouze adresy, nikoli počet herních automatů ve městě.

Kladenští zastupitelé argumentují, že úplný zákaz heren odvádí hráče do stínové ekonomiky nebo že si konzumenti najdou jiné příležitosti k utrácení peněz, například v loterii nebo online sázkách. Znovu tak narážíme na dlouhodobý problém, že bez dostatečné analýzy lokálních dopadů regulace není přístup municipalit není harmonizovaný a neprobíhá podle jednoho klíče. Pro stanovení efektivní politiky v oblasti hazardu je nutné nejen podrobně monitorovat data, jako jsou počty provozoven a hráčů nebo utracené částky, ale také další makroekonomické a mikroekonomické faktory. České republice chybí robustní a kontinuální analýza jevů na hazardním trhu, která by poskytla data pro racionální a účinnou regulaci.

Hazard – a herní automaty obzvláště – způsobuje řadu doprovodných negativních jevů, jejichž řešení s sebou nesou vysoké náklady. Patologické hraní, závislost, dluhy, kriminalita. Kdo zaplatí účet? Na jednu stranu plynou z hazardu vysoké příjmy jak do státního rozpočtu, tak do rozpočtů měst a obcí. Na druhé straně se stát finančně podílí na eliminaci společenských nákladů, ať už prostřednictvím systému zdravotnictví nebo bezpečnostních složek.

Existuje i fenomén spádových obcí a problematické dělení negativ a výnosů z hazardu. Pokud jedna obec povolí na svém území hazard, pak obce ve spádovém perimetru nemají z tohoto podnikání žádný příjem, jejich obyvatele však ohrožují negativní jevy včetně nárůstu patologického hráčství. Rozdělované licence ve městech vůbec hledisko spádového perimetru nezohledňují.

“Mnohé municipality vnímají hazard jako stabilní zdroj příjmů, což souvisí s tím, že tyto příjmy jsou vidět hned, zatímco společenské náklady takto vidět nejsou. Je to i tím, že se patologičtí hráči pokouší ty negativní jevy více či méně úspěšně skrývat, aspoň po nějakou dobu,” upozorňuje Aleš Rod, ředitel výzkumu Centra ekonomických a tržních analýz a dodává: „Tlak na vnímání fiskálních příjmů z hazardu jako potenciální náhrady prostředků přichází ve velmi nevhodnou chvíli. Byznys s hazardem se v učebnicích uvádí jako typický příklad tzv. anticyklického odvětví – dobře se mu daří v období recese. Pandemie COVID-19 je stresorem, který může u zranitelných jedinců zvyšovat inklinaci k závislostnímu chování, nezaměstnanost zase zvýší počet potenciálních hráčů.“

Pokud by regulace včetně daní systémově zohlednila nezbytnou pomoc pro ty, na které má hazard přímý dopad – tedy problémové hráče a jejich blízké – a přinášela finanční prostředky do agentury na prevenci a léčbu gamblingu,

zviditelnila by zviditelnila by “neviditelné náklady” a pomohla obcím k transparentnímu hodnocení dopadů udělených licencí pro provozování hazardních her.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *